Je pokojová teplota 20 stupňů?

Když jsem se začínal seznamovat s fyzikou, byla ve všech tabulkách vztažná teplota buď bod mrazu nebo 18 °C. Ta druhá tam byla proto, že byla nejobvyklejší - byla to teplota pokojová. Při takové pokojové teplotě se např. podávalo červené víno. I když na jedné etiketě z přelomu tisíciletí jsem si povšiml upřesnění: ,,při pokojové teplotě, tj. 16 až 18 stupňů``.

Někdy v šedesátých létech dvacátého století se začala užívat nová vztažná teplota, 20 stupňů místo osmnácti. Asi proto, že hojnost uhlí a rostoucí příjmy vedly k tomu, že se začínalo topit dříve a topilo se víc. Souviselo to také asi se změnou aktivit - místo různých ručních prací čím dále více lidí v interiérech jen sedělo u stolu nebo u televize. U té je sice snadné se v křesle přikrýt, ale nějak to přestalo být obvyklé.

Normy zůstaly, ale skutečnost je dávno jiná. Dvacet stupňů potkáte opravdu málokde. Pro jistotu zmizely i teploměry, které umožňovaly řešit konflikty mezi těmi, kterým ,,bylo zima`` a mezi těmi, kteří za topení platili nebo chodívali důkladně oblečení. Dnes už není zima nikde nikomu, i když sedí v v letním oblečení - zatopí si klidně na 25 °C. I do lesa je zaveden zemní plyn a topení je úplně bez práce.

V energetických auditech se ale údaj, že se místnosti budou vytápět na 20 °C, doposud vyskytuje. Jen když se náhodou někde teploty měří, vyjdou průměrně ne kolem dvaceti, ale kolem dvaceti čtyř stupňů - třeba v takových školních učebnách. Ty se totiž nevytápějí tak, aby tam bylo příjemně dětem plným života (těm je trvale vedro), ale tak, aby učitelky, které drží štíhlou linii a jedí méně než děti s polovičním povrchem těla, mohly chodit nalehko. Je to nemalé pokrytectví...

Slyšel jsem námitku, že přece je potřeba topit víc, když je jedna stěna studená. Přece průměr teplot vzduchu a stěn musí být těch 20 °C. Aby námitka byla platná, musely by skutečné teploty vzduchu být větší jen v místnostech, kde je jedna nebo více vnějších ploch a kromě toho by musela teplota vzduchu bývat větší, když je venku mráz. Ale ony bývají teploty v interiérech větší trvale a také v místnostech zcela vnitřních, které žádné studené plochy kolem sebe nemají. Kromě toho, taková učebna s hojností obyčejných oken má sice v mraze vnitřní tabule skla studené, ale ve dne se to vyrovná světlem, které přichází okny dovnitř - na rozdíl od zdi okna jako studená ve dne necítíme, jen v noci. Ostatně, teploměr umístěný naproti vnější zdi měří ,,správně`` - reaguje jak na teplotu vzduchu, tak i na (nedostatek) záření z protější plochy. Můžeme jej podložit kouskem pěnové hmoty, chceme-li vyloučit vliv (teplejší) zdi vnitřní.

Kdysi lidé doma sedávali kolem kamen, vzduch v místnosti mohl být docela chladný, nemluvě o studených koutech. Velmi teplý vzduch v dnešních interiérech má za cíl, učinit snesitelnými i ony studené kouty nebo vůbec místa u vnějších zdí, jako by jich nebylo. Uspokojivé řešení není takové, jen instalovat obyčejné nebo i registrační teploměry a trvat na tom, že se už přetápět nebude - kdo sedí v chladné oblasti místnosti a je zimomřivý, ať zkrátka nosí pořádně teplé ponožky a svetry.

Ne, že by je nosit neměl. Je ale možné mít takové ponožky a svetry na samotném domě. Tak, aby se vnější a vnitřní zdi znatelně nelišily. Mít taková okna, pod kterými není ani za mrazivých nocí zima, i když tam není radiátor. Pak bude možné mít všude jen těch 20 °C a přesto to bude skoro všem stačit. Někteří se možná vrátí i k tradičním osmnácti stupňům - ne z odříkání, ale jako k nejpříjemnější domácí teplotě v chladném období roku, když chodíváme více oblečení.