Je pod střešní krytinou potřeba provětrávaná mezera?

Není, je naopak škodlivá. Ale proč se o její potřebě mluví?

Pokud je konstrukce domu taková, že vlhkost z interiéru v mraze může difundovat směrem ven, může někde kondenzovat a mrznout, pokud vodní pára narazí ve studené oblasti konstrukce na překážku. Aby ale šlo páry ven tolik, že by ji bylo nutno odvádět proudem vzduchu, to by se rozhodně stávat nemělo. To je pak konstrukce hrubě chybná, pravděpodobně v ní vznikají promočená místa a oprava je nutná na její teplé straně - do chladných částí pára nemá co pronikat.

Pak se udává ještě jeden důvod. V noci na krytině, ale i na fasádě, hlavně za jasného počasí, kondenzuje rosa nebo sublimuje jíní. Nejen zvenku, ale i zevnitř, pokud je tam průvzdušný prostor, např. minerální vata. Argumentem pro provětrávanou mezeru bývá, že je nutné přes den dutinu zase vysušit.

Ale provětráváním se problém ve skutečnosti naopak vytváří! Pokud by v dutině byl stále stejný vzduch, množství zkondenzovené vody na její chladná straně by bylo věru malinké. K dispozici je když tak pár gramů na krychlový metr vzduchu, pokud je vrstva tlustá třetinu metru, v zimě řekněme tak jeden gram na metr čtvereční, v létě čtyři. Pokud ale dutinou může v noci proudit ochlazený venkovní vzduch, může se na ochlazeném vnějším povrchu dutiny vysrážet vody mnohokrát více. Tak moc, že stéká.

Účinnou obranou je jen to, moc vzduchu pod krytinu či fasádu nepustit. Jeden objem za noc, víc ne. Aby to tak mohlo být, musí být dutina vyplněna vatou, která proudění klade veliký odpor, nebo vstupy do dutiny musí být velice malé. Nejlépe ve formě klapek - aby dutinou mohl ve dne pomalinku stoupat teplejší vzduch vzhůru, ale v noci nemohl klesat dolů.

Pokud ale krytina má difúzní odpor mnohem menší než teplá strana stavební konstrukce (to je jistě případ tašek oproti souvislé polyetylénové parozábraně) je nejspolehlivějším a trvanlivým řešením vzduch pod ní nenechat proudit vůbec.

(O tom jsem si poprvé přečetl ve staré Feistově knížce [1].)